Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu

V souvislosti s přijetím nového stavebního zákona (zákon č. 283/2001 Sb.), který nabyl účinnosti v plném rozsahu od 1. července 2024, se v médiích a odborných kruzích pravidelně objevují informace o změnách, které tento zákon přináší.

Minulý týden jsem narazil na jednu z těchto novinek, která se týká lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu. Posledních dvacet let byla tato lhůta stanovena na dva měsíce od doručení rozhodnutí stavebního úřadu. Dvouměsíční lhůta byla zakotvena přímo v ustanovení § 72 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.). Tato lhůta byla obecně aplikována na většinu správních rozhodnutí vydávaných různými správními orgány, jako jsou například finanční úřady, inspekce práce, česká obchodní inspekce nebo úřad práce. Samozřejmě, jak tomu často bývá, v ustanovení § 72 soudního řádu správního je dovětek "pokud zvláštní zákon nestanoví jinak". Zákonodárce si tak tradičně ponechal prostor pro stanovení odlišné lhůty tam, kde to bude považovat za vhodné.

A nyní se dostávám k situaci, která se týká mého klienta – developerské firmy, jež má dlouholeté zkušenosti a kvalifikovaný personál, a proto je schopna si všechna potřebná povolení vyřídit u stavebního úřadu vlastními silami. Přesto se však stalo, že tato firma přehlédla jednu z klíčových změn nového stavebního zákona, konkrétně ustanovení § 306 odst. 1. Toto ustanovení nově stanoví, že od 1. července 2024 lze žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu podat ve lhůtě kratší, než bylo dosud obvyklé – a to ve lhůtě jednoho měsíce.

Klient podal žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, ale ke svému překvapení zjistil, že jeho podání nebylo vůbec projednáno. Žaloba byla odmítnuta s odůvodněním, že byla podána až po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení § 306 odst. 1 stavebního zákona – konkrétně dva dny po jejím skončení. Klientovi jsem následně vysvětlil, že se dopustil chyby, kterou již nelze zpětně napravit.

Z mého pohledu je tato změna nesystémová a jejím hlavním následkem je omezení práv účastníků řízení. Doufám, že se tato novinka dostane rychle do širšího povědomí, ale nerozumím tomu, proč zákonodárci neustále komplikují náš právní systém, místo aby usilovali o jeho zjednodušení. Chápu, že argumentem pro tuto změnu může být i snaha o zrychlení celého řízení, ale nejsem si jist, zda zkrácení lhůty o jeden měsíc pro účastníky řízení povede k reálnému zrychlení procesu.