Minulý týden se ke mně dostali dva klienti, kteří měli společného to, že jim právní služby poskytovala osoba bez právního vzdělání. První klient řešil soudní řízení, ve kterém byl v pozici žalovaného, a žalobce se na něm domáhal zaplacení částky v řádu statisíců. Klientovi byl jako první úkon ve věci doručen platební rozkaz, proti kterému podal ve spolupráci s osobou poskytující právní služby odpor a tato osoba mu přislíbila, že bude kontaktovat žalobce a pokusí se dohodnout splátkový kalendář s možností odpuštění úroků z prodlení. Čas plynul a nejednou přišel od soudu rozsudek pro uznání, a to z důvodu, že klient odpor ve stanovené lhůtě neodůvodnil a jak se ukázalo osoba poskytující mu právní služby pro uzavření dohody nic neučinila, a to i přesto, že si nechala zaplatit odměnu, za kterou by se nemusel stydět ani advokát působící v Praze. V této nepřiznivé situaci po mně klient chce, aby dojednal s žalobcem dohodu.
Druhý klient je společenství vlastníků jednotek, které realizovalo opravu fasády na domě na základě smlouvy, kterou si nechali připravit opět od osoby bez právního vzdělání, která se oháněla tím, že takové věci řeší téměř každý den. Po prostudování smlouvy se ukázalo, že ve smlouvě o dílo nebyl správně vymezen předmět díla, byla sjednána nepřiměřená záloha a nebyla sjednána žádná smluvní záruka. I v tomto případě zaplatil odměnu ve stejné výši jako by zaplatil advokátovi. Nyní chce tento druhý klient po mně, aby vyjednal slevu z ceny díla, ale zhotovitel tvrdí, že klient chce slevu za něco, co vůbec nebylo předmětem smlouvy o dílo. Uzavřít dohodu nebude tedy úplně jednoduché.
Oba tyto případy tak spojuje poskytování právních služeb ze strany osob, které k tomu nemají potřebné vzdělání ani oprávnění. Jedná se o tzv. vinklaření. Vinklaření je termín, který se v českém právním prostředí používá pro nelegální či neoprávněné poskytování právních služeb osobami, které k tomu nejsou oprávněné. Jedná se o aktivity, které by měly vykonávat pouze advokáti nebo jiné osoby, které splňují podmínky stanovené zákonem (např. notáři, soudní exekutoři). V praxi to znamená, že někdo bez příslušné kvalifikace a bez zápisu v advokátní komoře poskytuje právní poradenství nebo zastupování klientů.
Podle českého právního řádu je vinklaření nelegální a postižitelné. Advokátní komora má na starost dohled nad tím, aby byly právní služby poskytovány pouze kvalifikovanými osobami, a může proti vinklaření podniknout kroky, včetně podání trestního oznámení.
Důvodem zákazu vinklaření je především ochrana veřejnosti a zajištění kvality právních služeb, protože nekvalifikovaná osoba může klientovi způsobit závažné škody, například poskytnutím nesprávné rady nebo zanedbáním důležitých právních kroků.
Vinklaření může být klasifikováno jako přestupek nebo dokonce trestný čin podle závažnosti případu a dopadu na poškozené osoby.
S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že pokud hledáte právní služby, vždy je jistější vyhledat služby advokáta, notáře nebo exekutora, u kterých máte jistotu, že se jedná o kvalifikované osoby.
Na trhu se pravidelně objevují k prodeji byty, které jsou však v katastru nemovitostí zapsány jako "ateliér". Někteří zájemci úplně přesně netuší, v čem přesně označení "ateliér" spočívá. Ateliérem je označován nebytový prostor, který je podle rozhodnutí stavebního úřadu určen k jiným účelům než obytným. Pojem "ateliér" evokuje u běžného čtenáře...
